Konstrukce detailů a doplňků
Pro někoho se velkým problémem může stát označování modelu linkovými orientacemi, evidenčními čísly, dalšími znaky a doplňky. I když ve velkém měřítku by neměl být velký problém je namalovat, či napsat. V dnešní době však může velmi dobře posloužit výpočetní technika, a tak je možné mnoho z těchto doplňků poměrně snadno a velmi přesně vytvořit právě počítačem.
Každé vozidlo v každé době a v každém městě má svá specifika. Na to musíme brát zřetel už při zahájení stavby. Musím nyní zdůraznit, že všechny tyto doplňky je nutné mít včas přichystané a umísťovat je na správná místa. Opravy se provádějí velmi obtížně. Pokud jste si s nimi již nějakým způsobem neporadili sami, uvedu zde příklad, jak za použití výpočetní techniky lze jednoduchým způsobem zhotovit linkové orientace. Metodu však lze zobecnit na jakoukoliv jinou orientaci nebo tabulku. S použitím digitálního fotoaparátu je to nejjednodušší. Jsou-li k dispozici papírové fotky, musíme je naskenovat, a to v rozlišení cca 600x600 dpi. Vyfotografováním všech potřebných orientací a jejich přenesením do počítače máme půl práce za sebou. Při fotografování se snažíme o co možná nejméně šikmé zkreslení – fotografujeme kolmo k detailu. V grafickém editoru potom jen provedeme korekce jasu, kontrastu, zaostření a barevnosti, popřípadě je-li to nutné, provedeme i nějaké tvarové úpravy (máme-li k dispozici editor, který to umožňuje) a pak už jen ve správném rozměru vytiskneme. Některé doplňkové tabulky je mnohdy lepší přímo na počítači v grafickém editoru zhotovit (stači i "Malování" ve Windows nebo kreslení ve Wordu). To je případ především evidenčních čísel a různých bezpečnostních tabulek. Záleží to jen na naší šikovnosti a možnostech našeho počítače. Nemáme-li k dispozici počítač, nezbývá než orientace zhotovit ručně, popřípadě fotocestou. Je to zdlouhavější a pracnější, ale vede to rovněž k cíli.
Pro ty, kteří použijí cestu výpočetní techniky a výsledek si vytisknou na barevné inkoustové tiskárně, mám jedno významné doporučení. Inkoust zůstává inkoustem a je náchylný k rozpíjení ve vlhku. Proto doporučuji všechny zhotovené cedule před jejich umístěním na model velmi opatrně a lehce (raději v několika vrstvách) přestříkat bezbarvým lakem, a to nejlépe takovým, který obsahuje UV filtr. Důvodem je především odolnost proti slunečním paprskům, aby nápisy v létě na slunci nevybledly. V případě výtisku na barevné laserové tiskárně tato nebezpečí tolik nehrozí, ale je dobré použít lak jako ochranu proti ušpinění.
Ke konečné montáži si také musíme připravit další doplňky, které každá tramvaj na své karosérii má. Jsou to především zpětná zrcátka a na střeše vozu spousta detailů, jako např. odrušovací tlumivky, bleskojistky, větrací klapky a spousta dalších. Všechny tyto detaily jsou však dány typem a provedením příslušného vozidla. Proto se nebudu o konkrétních detailech nijak rozepisovat. Všechny tyto detaily zhotovíme z tvrdého papíru, balsy, nebo drátů, plexiskla, alobalu, popřípadě i plechu. Vše záleží na typu vozidla a jeho provozní variantě. To stejné platí i pro stanoviště řidiče, ovládací panely a další agregáty na spodku vozidla. V neposlední řadě je třeba se zmínit o sedačkách, které jsou svébytnou součástí interiéru každého vozu a jsou naprosto odlišné jak v různých typech vozů tak i v různých městech. Nesmíme zapomínat, že sedačky jsou většinou složeny ze dvou částí – podstavce nebo držáku a vlastního sedátka s opěradlem. Z vlastní zkušenosti vím, že sedačky jsou jednou z nejnáročnějších výrobních prací na detailech modelu (i co se týče počtu kusů). Tady znovu podotýkám, že počítač je ideální pomocník ke tvorbě moderních typů sedaček, kdy je možné grafickým editorem poměrně věrně napodobit potahové látky. Mnoho detailů si můžete prohlédnout na obrázcích ve fotogalerii.
Když budeme mít všechny potřebné části připraveny ke konečné montáži, bude za námi největší část náročné práce a můžeme se podívat jak model sestavit.