Konstrukce karosérie
Modely ve větším měřítku umožňují osazení prakticky všech detailů, které najdeme u skutečných vozů. Jisté omezení může vzniknout jen z důvodu provozuschopnosti modelu pokud modely používáme s motorovým pojezdem a nestavíme ho jen jako maketu do vitríny. Pro stavbu modelů potřebujeme různý materiál podle použité technologie. Ten nejdůležitější, včetně potřebného nářadí, je uveden na konci textu. Ke zhotovení modelů lze použít plech, sololit (sololak), ale i tvrzený papír a smrkové lišty pro modeláře, plexisklo, balsa a další. Důležitým je také volba měřítka, ve kterém budeme model stavět. Měřítko „0“ pro kovové modely použila například firma ETS. Pro svoje modely používám měřítko 1:22 a zhotovuji je postupem, který zde popisuji podrobněji. Myslím si ale, že modeláři bývají ve valné většině individualisté (pokud nestaví modely ze stavebnic) a používají svých vlastních ověřených postupů. Jen začátečníci využívají postupů druhých, aby se vyvarovali některých chyb a nebyli tak zklamáni výsledkem své práce. Každopádně je modelařina i v tomto větším měřítku velice náročná na přesnost a pečlivost.
Aby byl model dokonalý, je zapotřebí vybavit ho pokud možno
všemi detaily podle svého skutečného vzoru. Proto si před stavbou takového modelu musíme zajistit veškerou možnou dostupnou literaturu, a pokud možno i
fotodokumentaci. Pokud si nevíme s něčím rady, necháme si poradit od starších a zkušenějších modelářů. Obecně platí, že před stavbou modelu musíme vědět nejen
jaké konkrétní vozidlo budeme stavět, ale i z jaké je provozní doby. U tramvají je to nesmírně důležité nejen pro vybavení různými detaily na karoserii, ale
také po stránce vybavení interiéru, popřípadě i na takových detailech, jako jsou čelní, zadní a boční linkové orientace, evidenční číslo vozu a znak
provozovatele. Do stavby se tedy pouštíme teprve tehdy, až budeme mít všechny tyto materiály
pohromadě. Zahájíme ji zhotovením plánků v přesné velikosti modelu, které budeme používat ke stavbě takovým
způsobem, že budeme přímo na nich dávat dohromady jednotlivé části karoserie modelu a tyto části pak postupně lepit k sobě. Plánky
ostatních částí (dveře, podvozky, sběrače, apod.) využijeme k přesnějšímu zhotovení a sestavení jednotlivých komponent.
Postup stavby modelu by měl být přibližně následující:
1. Nejdříve se musíme rozhodnout jaké vozidlo budeme stavět a seženeme si k tomu
veškerý dostupný materiál (fotografie, rozměry vozové skříně a podvozkových partií, apod.).
2. Podle těchto materiálů si zhotovíme plánky v takovém měřítku, ve kterém chceme mít model postaven.
3. Jednotlivě zhotovené části (čela, bočnice, dveře, podlaha, sedačky a ostatní interiér, doplňky na karosérii, střecha) potom ve správném pořadí postupně lepíme
k sobě, popřípadě provádíme nátěry barvou.
4. Před závěrečnou montáží (obvykle podvozky a střecha) nalepíme všechny linkové orientace, evidenční čísla a znaky provozovatele.
5. Nakonec připevníme podvozky, sběrač a ostatní detaily a části vozové skříně.
Doporučovaný postup stavby:
Za poměrně optimální a vcelku jednoduchou metodu stavby modelu v měřítku 1:22 považuji následující postup, který je ověřený realizací několika různých typů vozidel. Stejným postupem, a také ze stejných materiálů, jsem kdysi zhotovil i několik vozidel v měřítku 1:24. Postup stavby karoserie, který lze v některých detailech mírně obměňovat, je tedy následující:
Základem bočnic a čel (podle typu vozidla) je kostra zhotovená ze smrkových modelářských lišt 2 x 3 a 2 x 5 mm, které se obvykle používají především ke konstrukci leteckých nebo lodních modelů (výjimkou je mnou postavený model vozu T1, který má bočnice ze sololitu – model je hodně těžký!). Při sestavování této kostry dbáme na to, aby přesně tvořila okenní sloupky. To nám usnadní jednak vyřezávání otvorů pro okna, ale zároveň bude tvořit skutečné okenní sloupky. Tuto kostru z vnější strany polepíme tvrdým papírem o tloušťce cca 1 mm, který tvoří vnější boční stěnu modelu (lze použít papír např. z krabic od bot, nebo podobný) - dobře patrný postup této konstrukce lze shlédnout na fotografiích z postupu stavby modelu RT6N1 zde. Pokud jsou na modelu zaoblená čela, musíme je vymodelovat z několika vrstev tvrdého papíru a ten potom důkladně napustit bezbarvým lakem. Pokud jde jen o zaoblené hrany, pak je zabrousíme smirkovým papírem, popřípadě pilníkem a pak je zatmelíme. V některých případech je možné použít balsová prkénka, která zabrousíme nahrubo, pak napustíme bezbarvým lakem a po jeho důkladném vytvrdnutí zatmelíme a později řádně vybrousíme do správného tvaru. Podlahu modelu je nejlepší zhotovit ze sololitu (sololaku) nebo tenké překližky (cca 5 mm). Osobně dávám přednost sololitu. Důležité je před montáží podlahy s bočnicemi a čely udělat otvory pro uchycení podvozků a výřezy pro osazení schodů v místech, kde budou dveře. Střechu zhotovíme podle potřeby z několika vrstev balsových prkének, které slepíme k sobě do potřebné tloušťky a do správného tvaru opracujeme hoblíkem, pilníkem a smirkovým papírem. Velice důležité je zatížit lepená prkénka po celé délce po celou dobu tuhnutí lepidla. To proto, aby se celek nezkroutil. Střechu pro větší tuhost a odolnost z horní strany polepuji papírem (postačuje obyčejný kancelářský). Papír zároveň u některých vozidel znázorňuje skutečné plechy na střeše vozidla. Před montáží bočnic na podlahu, nesmíme zapomenout v bočnicích vyříznout otvory oken a dveří. K vyříznutí dobře poslouží lámací modelářský nůž.
Máme-li již tedy takto připravené bočnice, čela a připravenou podlahu, můžeme bočnice k podlaze přilepit. Dbáme přitom na dodržení kolmosti a správného osazení výšky podlahy. Také musíme dbát na správné umístění na délku, aby nám šla osadit čela. Před nanesením lepidla si zkusíme díly nejdříve sesadit jen tak „nasucho“. K lepení je vhodné jakékoliv vodovzdorné rychleschnoucí lepidlo (používám Kanagom). Po důkladném zaschnutí lepidla (při tuhnutí neustále kontrolujeme geometrii) přilepíme stejným způsobem čela. Po zaschnutí celou karoserii důkladně napustíme bezbarvým lakem a po jeho vsáknutí a vytvrdnutí zatmelíme nerovnosti a spáry. Když tmel dostatečně zatvrdne, celou karoserii přebrousíme a zkontrolujeme, zda není potřeba ještě něco dodatečně zatmelit. Potom doplníme spodní část karosérie o „plenty“. To jsou krycí plechy podvozkových částí vozidla. U modelu použijeme tvrdý papír, nejlépe shodný s bočnicemi. Musíme dbát na správné umístění a tvar, aby o ně nezachytávaly podvozky v obloucích. V této fázi stavby také doplníme podlahu o schody, které si zhotovíme ze stejného materiálu jako jsou bočnice. Po dokonalém proschnutí lepidla opět vše napustíme nitrolakem a necháme důkladně vytvrdnout. Nyní je hrubá stavba karoserie dokončena a je připravena k lakování. Jakákoli oprava po nalakování je velmi obtížná a obvykle znamená přelakování celého modelu. Proto před konečným lakováním zkontrolujeme znovu, zda jsme někde něco nevynechali. K lakování svých modelů jsem doposud používal nitrobarvy, ale v současné době jsou již na ústupu a s největší pravděpodobností by se daly nahradit modernějšími. Tady však vyvstává problém vyráběných odstínů a možností míchání. Jiné barvy prostě nemám zatím ověřeny. Na některé detaily postačí modelářské barvy (Revell, Humbrol).
Dveře a okna zhotovuji obvykle z plexiskla tloušťky 2 mm. V prvním případě jsou z obou stran na plexisklo nalepené dveře vystřižené z kreslicí čtvrtky. Před nalepením je však musíme ještě nalakovat! Na vnitřní stranu dveří před osazením do karoserie doplníme ještě přidržovací tyče (podle typu modelu). Ve druhém případě při vyřezávání oken zejména dbáme na to, aby jednotlivá okna šla zasunout do otvorů bez zbytečného násilí, ale aby také nebyla zcela volná. Do karoserie je obvykle lepím Herkulesem. Detaily na okna zhotovíme z papíru, alobalu apod. Lepíme Herkulesem nebo velice opatrně vteřinovým lepidlem. Proč říkám opatrně? Někdy se stává, když je lepidla mnoho, že dojde k jeho roztečení a naleptání povrchu plexiskla. I výpary mohou způsobit toto naleptání (zbělení okolí místa lepení) – obvykle je neodstranitelné. Doporučuji proto nejprve si postup vyzkoušet na odřezcích. Pokud bude mít model oblá čelní skla (např. T3), doporučuji použít průhledné fólie Durofol tloušťky cca 0,2 mm. Lze je koupit například v prodejnách potřeb pro kutily.
Střechu modelu také předem napustíme bezbarvým lakem, abychom docílili správné tuhosti a podle potřeby ji můžeme zatmelit a přebrousit. Po dokonalém zaschnutí střechu nalakujeme a tím ji připravíme na montáž dalších doplňků a detailů.
V této fázi stavby bychom také neměli zapomenout na protažení elektrických vodičů, pokud budeme model vybavovat elektroinstalací a motorovým pojezdem. Nyní máme karoserii již prakticky hotovou a připravenou na sestavení s dalšími díly. Střecha se ke karosérii montuje nebo lepí až jako úplně poslední. Model se nejprve musí osadit podvozky, střecha vybavit sběračem proudu a ještě výše zmíněnými dalšími doplňky. Podrobněji je o sestavování modelu pojednáno v odkazu sestavení modelu.
Zde jsou vyjmenované základní materiály a nářadí, bez kterých se zaručeně neobejdeme.
Materiály používané ke stavbě karosérie:
odřezky sololitu nebo překližka tl. cca 5 mm, tvrdý papír (krabice od bot nebo jiné obdobné), kreslicí čtvrtky, kancelářský papír;
balsová prkénka tl. cca 10 mm, modelářské smrkové lišty (2x3 a 2x5 mm);
plexisklo tl. 2 mm, průhledná fólie tl. cca 0,2 - 0,3 mm, Alobal;
cuprextit (jedostranný nebo oboustranný tl. cca 1,5-2 mm), "zvonkový" drát, slaněné sdělovací vodiče v izolaci PVC, vodiče lakované (používané pro vinutí cívek transformátorů);
žárovky (5-6 V/50 mA), diody LED (provedení dle potřeby - pro blinkry a obrysová světle obdélníkové pouzdro), páčkové nebo posuvné spínače, držák pro 4 tužkové baterie;
nitrolak, nitrobarvy (odstíny dle typu modelu), modelářské barvy (Revell, Humbrol), ředidla.
Nářadí potřebné ke stavbě karosérie:
lupénková pilka, pilka na železo;
pilníky, rašple, modelářský hoblík, lámací nůž, nůžky;
elektrická ruční vrtačka, mikrovrtačka s brusnými kotoučky;
smirkový papír (různé zrnitosti);
lepidla (Herkules, vteřinové, Kanagom).